V pátek 12. března 2010 vydal Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) své stanovisko k pořizování fotodokumentace z akcí pořádaných ČSSD. Účelem pořízení je, dle prohlášení poradce Jiřího Paroubka, Petra Dimuna, „zjistit, zda se na různých našich akcích po celé republice neobjevují stále stejní lidé. Teprve potom bychom zjišťovali, kdo to je, kdo za tím stojí a zveřejnili je na webu“[1] a prokázat tak, že se jedná o akci přímo organizovanou či podporovanou ODS. Dodávám, že první fotografie byly zveřejněny bezprostředně po setkání u příležitosti oslav 160. výročí narození T. G. Masaryka v Lánech, kde byly pořízeny poprvé.

Ze sdělení vydaného Úřadem[2] vyplývá, že k porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „zákon“) nedošlo, neboť záběry byly pořízeny politickou stranou v rámci její oprávněné činnosti, což je v souladu nejen se zákonem, ale i právem Evropské unie, a pouhým zpřístupňováním nedošlo k vybočení ze zákonné meze pro zpracování osobních údajů dle zákona.

Základním právním předpisem pro ochranu soukromí a osobních údajů je Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“), konkrétně čl. 10 odst. 3, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Listině, jako předpisu nejvyšší právní síly, je podřízen zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a konečně, jako speciální právní úprava pro specifickou část soukromí, a to osobní údaje, zákon na ochranu osobních údajů.

Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona se osobním údajem rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů, přičemž subjekt se považuje za určený nebo určitelný, jestliže jej lze přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Není přitom nezbytné, aby subjekt údajů byl určitý nebo určitelný pro každého – postačí, pokud je identifikovatelný pro omezenou skupinu osob, popř. jednotlivce.[3] Za osobní údaje jsou tedy považována veškerá zobrazení vybraných charakteristik subjektu údajů, především zachycení podoby, otisky prstů, tvar ruky, záznam hlasového projevu[4], a dokonce i telefonní číslo[5] nebo e-mailová adresa[6]. Lze tedy dovodit, že zveřejněním fotografií došlo ke zpřístupnění osobních údajů neurčitému počtu osob, uživatelů internetu a návštěvníků webových stránek ČSSD, neboť fotografie byly, i vzhledem k deklarovanému účelu pořízení, dostatečně kvalitní.

Úřad ve svém stanovisku dovodil, že záběry jsou „pouze zpřístupňovány“ a teprve pokud by informace byly dále využívány pro účely identifikace účastníků, jednalo by se o zpracování osobních údajů. Zákon však výslovně uvádí, že zpracováním osobních údajů se mj. rozumí jejich shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, používání, zveřejňování a uchovávání. Ke všem těmto způsobům zpracování dle veřejně dostupných informací dochází, a to s ohledem na záměry jejich pořizovatelů, s nimiž se nijak netají. Tento závěr Úřadu je tedy překvapivý nejen s ohledem na literu zákona a vyjádření pořizovatele fotografií, ale je též v rozporu s jiným stanoviskem Úřadu, ve kterém uzavřel, že „zveřejňování osobních údajů na internetu nebo v jiných médiích (určených neomezenému okruhu uživatelů či čtenářů) …je v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Totéž platí o zveřejňování fotografií, jakožto nosičů osobních údajů.“[7] Sama fotografie subjektu údajů je tedy nosičem informací o více typech osobních údajů, podle kterých lze subjekt identifikovat (věk, pohlaví, podoba, příp. příslušnost k etnické skupině).

Úřad ve svém sdělení dále argumentuje Ústavou zaručeným právem na šíření informací a dále pak evropským právem, resp. právem na zpracování osobních údajů, které sleduje politické cíle, prováděné v rámci oprávněné činnosti politické strany. Tuto zvláštní kategorii zpracování nalezneme v oddílu III., čl. 8, odst. 2 písm. d) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Podle ní může zpracování provádět v rámci svých legitimních činností subjekt, který sleduje politické cíle, a to za podmínky, že se zpracování vztahuje pouze na členy tohoto subjektu nebo na osoby, které s ním udržují pravidelné styky související s jeho cíli a že tyto údaje nejsou sdělovány třetím osobám bez souhlasu subjektu údajů.

Je zřejmé, že má-li být smyslem pořizování fotodokumentace identifikace osob, které se objevují na setkáních pořádaných ČSSD a které vyjadřují nesouhlas s myšlenkami a názory, které na nich tato politická strana prezentuje, že se nejedná ani o její členy, ani o osoby, které s ní udržují pravidelné styky. Navíc právě tato pravidelnost je jedním z důvodů, proč jsou fotografie pořizovány a má jimi být prokázána. Dle mého názoru tedy argumentace evropským právem není správná a ČSSD se dopustila porušení zákona minimálně tím, že fotografie těchto osob shromáždila, a to nikoliv nahodile (§ 3 odst. 4 zákona), ale se zjevným úmyslem tyto osoby na fotografii zachytit, a zpřístupnila je prostřednictvím svých webových stránek. Konečně ČSSD si jako právnická osoba nemůže fotografie tohoto charakteru pořídit ani jen tak pro osobní (soukromou) potřebu (§ 3 odst. 3 zákona).

Mimo působnost Úřadu stanovenou zákonem pak stojí samotná skutečnost pořízení fotografií soukromým subjektem, a to bez zákonné licence či souhlasu fotografované osoby. Připomínám, že podobizny, obrazové snímky a obrazové záznamy týkající se fyzické osoby smějí být dle ust. § 12 občanského zákoníku pořízeny pouze s jejím svolením; tohoto svolení není potřeba, jsou-li tyto použity k úředním účelům na základě zákona (např. sejmutí otisků prstů orgány činnými v trestním řízení). Bez svolení osoby mohou být též pořízeny nebo použity přiměřeným způsobem pro účely vědecké, umělecké a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Takové použití nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. V tomto případě pořizovatel snímků souhlasem fotografovaných osob nedisponuje a jeho počínání nelze podřadit pod některou ze zákonných licencí.

Závěrem několik slov k právu na šíření informací, kterým ve svém sdělení argumentuje Úřad. Právo na šíření informací je ústavně zaručeným politickým právem dle čl. 12 Listiny. Na stejné úrovni ovšem stojí právo na svobodu projevu – právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem nebo jiným způsobem. Obě práva mohou být omezena pouze zákonem, pokud jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Snímky, které byly ČSSD zveřejněny, byly pořízeny na shromáždění u příležitosti oslav výročí narození T. G. Masaryka a na tomto shromáždění nedošlo ze strany odpůrců ČSSD k narušení průběhu jí pořádaného setkání, ohrožení zdraví či majetku jejího či třetích osob; se svými projevy nesouhlasu se dle informací, které proběhly médii, omezili na držení transparentů vyjadřujících jejich názor. Pořizování fotografií těchto osob pouze za účelem zjištění a prokázání (a následné použití v předvolební kampani) jejich případné příslušnosti či jiného vztahu k některé z opozičních politických stran nepovažuji za realizaci ústavního práva na šíření informací, ale naopak za zásah do ústavních práv těchto subjektů.

Z důvodů výše uvedených tedy považuji sdělení Úřadu za precedentní a potenciálně velmi nebezpečné. ČSSD ještě před jeho vydáním fotografie z webových stránek odstranila, nicméně, protože se nejednalo o zpracování ve smyslu zákona na ochranu osobních údajů, není nic známo o tom, jak s nimi bylo dále naložila. A podle vydaného sdělení může, ale nejen ona!, v pořizování a zveřejňování dalších fotografií pokračovat…