Předně bych chtěla velmi poděkovat svým kolegům ze zákaznické podpory, s jakou ochotou a trpělivostí vyřizují požadavky a dotazy všech, kteří se na ně obracejí, ať již telefonicky nebo e-mailem. Není to vždy jednoduché, většina problémů, které volající a píšící trápí, se často opakuje a bohužel v nemálo případech si za vzniklou situaci mohou držitelé domén zčásti i sami. Ráda bych jim v jejich práci pomohla a tento „seriál“, jehož první díl Vám právě předkládám, má za účel zaměřit se na určité, především právní otázky, které v souvislosti s doménovými jmény, mohou vyvstat. Jako první se budu věnovat doménovému jménu jako předmětu zástavního práva.

Právní povaha doménového jména

Problematika si zaslouží poněkud širší úvod. Nejprve je třeba si ujasnit, co to vlastně doménové jméno z pohledu práva je, protože platná legislativa jeho definici neobsahuje. Již několik let se právní teorie v zásadě[1] shodne na tom, že doména není věcí (zcela zjevně se nejedná o hmotný předmět), ale jde o jinou majetkovou hodnotu ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 občanského zákoníku. Tento pojem není zákonem dále upřesněn, ale lze dovodit, že se jedná o takový předmět občanskoprávních vztahů, který není věcí, bytem nebo nebytovým prostorem, který má objektivně určitou majetkovou hodnotu (tzn. hodnotu vyčíslitelnou v penězích) a jako takový může být předmětem subjektivních práv a povinností. Tady právní povahu doménového jména opustíme, neboť další rozbor by byl nad rámec i mimo téma tohoto příspěvku a můžeme se k němu někdy v budoucnu vrátit[2].

Předmět zástavního práva

Zpět k zástavnímu právu: způsobilou zástavou může být věc movitá i nemovitá, podnik či jiná hromadná věc, soubor věcí, pohledávka a…jiné majetkové právo, připouští-li to jeho povaha. Tolik občanský zákoník v § 153 odst. 1. Pokud tedy přijmeme názor, že doména je jiným majetkovým právem, které je předmětem práv a povinností, není, resp. nemusí být vázáno na jeden konkrétní subjekt, pak doména může být i předmětem zástavního práva.

Obecné podmínky vzniku zástavního práva

Právním titulem pro vznik zástavního práva čili lidskou řečí důvodem, na jehož základě může zástavní právo vzniknout, je písemná zástavní smlouva, schválená dědická dohoda, rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo zákon, přičemž v případě doménových jmen přichází v úvahu zejména smluvní zástavní právo. V závislosti na typu zástavy je ovšem ke vzniku zástavního práva potřeba často ještě další krok:

- U movitých věcí odevzdání zástavnímu věřiteli, které může být nahrazeno předáním zástavy do úschovy u třetí osoby

- U nemovitých věcí, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí, věcí hromadných, souboru věcí a u movitých věcí, které nebyly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě zápis do rejstříku zástav

- Zápis do veřejné evidence, kterou je katastr nemovitostí (zástavní právo k nemovitosti, která je v něm evidována), obchodní rejstřík (zástavní právo k obchodnímu podílu), centrální depozitář (zástavní právo k zaknihovaným cenným papírům) či registr vozidel (zástavní právo k motorovému vozidlu)

Vznik a důsledky existence zástavního práva k doméně

Sdružení CZ.NIC, které spravuje doménová jména registrovaná pod doménou .cz, není subjektem veřejného práva, nevzniklo ze zákona, je tedy soukromoprávním subjektem a centrální registr doménových jmen, který CZ.NIC vede, nemá charakter veřejného registru – registru zřízeného zákonem, jako je tomu v případě katastru nemovitostí, obchodního rejstříku či centrálního depozitáře pro evidenci cenných papírů.

Jak jsme dovodili výše, doména není ani věc, ani nemovitost, ale jiná majetková hodnota. Zákonem není vznik zástavního práva k doménovému jménu speciálně upraven a platí tedy obecná úprava v občanském zákoníku: zástavní právo vzniká uzavřením smlouvy, která musí mít písemnou podobu. Zákon náležitosti zástavní smlouvy k jiné majetkové hodnotě dále neupřesňuje, tudíž tato smlouva nemusí mít podobu notářského zápisu, byť bych se osobně k takové formě přikláněla[3]. Ke vzniku zástavního práva tedy není vyžadován žádný další úkon, který by mohl mít např. formu zápisu do nějakého veřejného registru (pokud by takový pro doménová jména existoval). Do centrálního registru, spravovaného sdružením CZ.NIC, se vznik zástavního práva povinně nezaznamenává.

V případě vzniku zástavního práva k doméně její držitel nadále zůstává subjektem, který je oprávněn s doménou nakládat a může tak měnit veškeré údaje a nastavení, a to včetně případné poznámky o zástavním právu, byla-li by do údajů v registru zadána, ať již na místo speciálně pro tento účel určené (tazatelé z řad potenciálních zástavních věřitelů často zmiňují položku „popis“, která byla v centrálním registru do roku 2007) nebo doplněna např. do údajů držitele. Sjednáním zástavního práva k doménovému jménu taktéž nedochází k omezení práv držitele domény s touto doménou nakládat - na základě úkonu držitele (dlužníka) učiněné v Pravidly registrace doménových jmen předvídaným způsobem tedy může dojít k jakékoliv změně, taktéž může být registrace domény zrušena v případě neprodloužení platnosti, jež může být následkem úmyslného nekonání dlužníka, ale též jeho opomenutí. Na tomto místě se sluší připomenout, že zástavní dlužník je ze zákona povinen se zdržet všeho, čím se zástava (tj. doména) zhoršuje na újmu zástavního věřitele, čili měl by dbát především na to, že je včas prodloužena na další období. O tom, v jakém stavu se doménové jméno aktuálně nachází, se může kdokoliv, tedy i zástavní věřitel, přesvědčit na www.nic.cz/whois.

 Lze tedy uzavřít, že za stávajícího stavu právní úpravy neexistuje registr, kam by bylo možné zástavní právo k doménovému jménu zapsat tak, aby s tímto zápisem byl nejen spojen vznik zástavního práva, ale též aby držitel domény tento údaj nemohl odstranit či doménu zatíženou zástavním právem převést na třetí subjekt nebo aby taková doména nemohla být zrušena následkem neprodloužení platnosti na další období. Je jistě možné namítnout, že souhlas držitele s takovým záznamem by bylo možné doplnit do Pravidel registrace doménových jmen. V takovém případě by se CZ.NIC dostal do situace, která není považována, především s ohledem na právní jistotu, za žádoucí – minimálně by musel posuzovat, zda smlouva o zástavním právu byla platně uzavřena. Nejasná také zůstává otázka rušení zástavním právem zatížené domény, jejíž platnost nebyla prodloužena.

Další možnost

Nabízí se ještě jiný institut, kterým může být zajištěno splnění závazku dlužníka, a to jak závazku povahy peněžité, tak nepeněžité (např. vykonání určité činnosti). Touto možností je zajišťovací převod práva ve smyslu § 553 občanského zákoníku. Dlužník – držitel domény převede na věřitele své právo k doméně s rozvazovací podmínkou, že závazek bude splněn. Došlo by tak, byť podmíněně, ke změně v subjektu držitele a po splnění zajištěného závazku by se držitelem stal opět původní subjekt. Ve smlouvě o tomto převodu bude však, mimo jiné, třeba sjednat poskytnutí vzájemné součinnosti smluvních stran (držitele domény – dlužníka a věřitele), která bude nezbytná k uskutečnění obou převodů, protože jistě žádný z registrátorů a ani CZ.NIC nebude schopen posuzovat platnost takové smlouvy, dále stanovit způsob a podmínky užívání domény, úhradu nákladů spojených s její registrací a provozem, nakládání s doménou (především zamezení převodu domény na další subjekt, ale též otázky spojené se zajištěním jejího technického provozu) a jiné.